Ennio Morricone - Disclosure

Přestože Morricone patří již dlouhou dobu mezi ostřílené profesionály, nelze si namlouvat, že každé jeho dílo je vyloženým skvostem. První spolupráce Morriconeho s režisérem Levinsonem na Bugsym přinesla Morriconemu vavříny v podobě nominace na Oscara a Zlatý glóbus. To byl hlavní důvod k tomu, aby Levinson v roce 1995 vyzval Morriconeho k druhé spolupráci - tentokrát na thrilleru Skandální odhalení. Pokud se o Hornerovi dá říct, že neumí experimentovat, tak o Morriconem platí pravý opak - s experimentem to někdy přežene. Morricone se opět pohybuje na tradiční ploše, kde se mísí harmonické a disharmonické tóny, vydávané nástroji symfonického orchestru tak i syntezátory. Bohužel se v případě tohoto Morriconeho díla nedočkáme toužebně očekávané rovnováhy motivů uchu lahodícím a ucho dráždícím. Morricone obvykle postupuje tak, že si vymyslí dva, tři hřejivé motivy, kde se často objeví téma rodiny - tady je to SERENE FAMILY (u Města radosti The family of the Poor, u Neuplatných Ness and his family) a zbytek alba zaplácá tóny, které vám smích na tváři zrovna nevyvolají. Na tomto principu je založena třetina jeho díla, přitom ke každému z nich Morricone nemůže přistupovat se stejnou precizností. Tentokrát jeho alegorie sexu a počítačů nepůsobí příliš zdařile a žádnou podobnou představu u řady z vás nezanechá. Mám dokonce vážné obavy, že se Morriconeův hudební doprovod k samotnému filmu vůbec nehodí . Možná z nedostatku nových nápadů některé lyrické skladby (SERENE FAMILY, FAMILY SAD, UNEMPLOYED) jsou výsledkem skladatelovy inspirace jeho dřívějšími díly ze 70. a 80. let převážně italské a francouzské produkce. Za povšimnutí jistě stojí podobná˙ koncepce soundtracku Skandální odhalení se soundtrackem k Vlkovi: u Skandálního odhalení jsou totiž tři skladby FIRST, SECOND, THIRD PASSACAGLIA a u Vlka zase pro změnu FIRST, SECOND, THIRD TRANSITION. Pokud bychom se měli tímto soundtrackem vůbec více zabývat, pak jen z důvodu přítomnosti jedné jediné skladby PREPARATION AND VICTORY, na jejíž druhou polovinu se tak snadno nezapomíná. Jde totiž o neotřelou hudební lahůdku s vynikající rytmikou, kde Morricone většinu zvuků nasamploval. Podtrženo sečteno : technicky značně překombinovaný soundtrack ("přeelektrizován "), kdy se Morriconemu nepodařilo dosáhnout příznivého souladu elektronických zvuků a zvuků symfonického orchestru, ani potřebné vyváženosti harmonických a disharmonických motivů . Upozorňuji posluchače, kteří dosud neslyšeli ani jedno Morriconeho dílo, aby nezačínali tímto soundtrackem, protože by získali zkreslený obraz Morriconeho tvorby.

Roman Dvořák