Ennio Morricone - La Piovra

Sen mnoha sběratelů a nenahraditelný studijní materiál, který zachycuje vývoj Morriconeho stylu v rozmezí let 1985 - 1990. Jméno Morricone zabralo nemalé místo v paměti všech televizních diváků, kteří si oblíbili charismatického komisaře Cattaniho a jeho boj s italskou mafií. Nic nepřispělo k Morriconeho zviditelnění víc než účast na tomto populárním italském seriálu. Dnešním adolescentům Leonovy westerny moc neříkají a veteráni o zlaté pistolnické éře přestávají mluvit. Daleko častěji se setkávám s názorem: "Jo Morricone, ten dělal Chobotnici." A vědí to i ti, kteří se o filmovou hudbu moc nezajímají.

21 známých i méně známých motivů (žádné variace!) jsou dostatečným, i když ne úplným výčtem hudby z řady II - V. Protože výběr je opravdu reprezentativní, neměl by vznikat pocit, že něco chybí nebo není kompletní. Sám bych to taky nepoznal. Během reprodukce nebudete mít nutkání mačkat na ovladači funkci "forward skip" pro přeskakování skladeb. Všechny motivy jsou téměř dokonalé, technicky vyzrálé a fascinující svou harmonickou soudržností, melodickou setrvačností a věrností oživit vzpomínky na postavy seriálu a jejich komplikované vztahy. Komplikovaná a nepochopená je i změna skladatelova image mezi řadou IV a V. S Cattanim umírá i širší, chcete-li duchovní rozměr Morriconeho hudby , nejvíce slyšitelný v Misií, ale i seriálu Marco Polo. Poslání působit na srdce posluchačů hudbou , která by dojímala ženským vokálem a přinášela neopakovatelnou atmosféru v krystalicky čistých smyčcových partech, střídá omšela akční vykalkulovaná, i když řemeslně zvládnutá hudba (typické u In the Line of Fire). V páté řadě ustupuje melodie před rostoucí agresivitou a bezradností , přibývá zdůrazňovaný rytmus, kostelní varhany, komplikované syntetické plochy (STAZIONE DI PALERMO, CONTRO TUTTI). Brilantní smyčcové party mizí a s nimi i schopnost instrumentačně vyjádřit utrpení a bolest hlavních protagonistů (mafie zastřelí komisařovu manželku a znásilní jeho dceru). Řady V - VII se soudkyní Contiovou, komisařem Licatem a komisařem Bredou ztrácejí šťávu. Morricone pro každou další řadu složí už jen pár nových motivů , ale většinou se použije hudba z předchozích řad.

Morriconeho melodie nejsou vůbec jednoduché , jak dokazuje ženský hlas v INTIMAMENTE: E-----G-F-----C-h-A-Gis-F2-E2---------------E-----G-Fis-----E-Es-C2-H-A2-Gis2-------------...

Kouzelná je i viola ve skladbě SILENZI DOPO SILENZI: cdesd----desfes----esfgf----fggisg----ggisbbCgis---E-Esbb--esfgggisf---C-Cdd----...

V další částí se melodie vyvíjí nelogicky, ale efektivně. Místo třetího "es" přijde nečekaně "e": cdesd----desfe----...

Stejně jako u Marca Pola a Scusi, Facciamo l´Amore? jsme se s Arturem Frazerem shodli na tom, že jde o naprosto perfektní hudební dílo.

Roman Dvořák