Ennio Morricone - Film music

Ještě dřív, než se v našich obchodech objevilo dvojalbum Morriconeho hudby k novému seriálu Nostromo, fanouškům filmové hudby udělala nemalou radost kompilace obsahující výběr největších hitů tohoto skladatele. Na obou discích najdeme pestrou paletu různých žánrů, ke kterým Morricone v průběhu let 1966-1987 složil svou nezapomenutelnou hudbu, vystavenou především na vtíravém a snadno zapamatovatelném motivu. Komu by se nelíbila romanticky laděná FOR LOVE ONE CAN DIE ze stejnojmenného filmu nebo dojemná MOSCA ADDAGIO vzešlá ze spolupráce s režisérem Bologninim na snímku Moscow Farewell. Kromě notoricky známých ( a někdy už i oposlouchaných ) skladeb ONCE UPON TIME IN THE WEST nebo hudby z Misie, jejíž ústřední motiv zde prošel zřetelnou, ale nenásilnou úpravou, uslyšíme poměrně méně známé tituly z francouzských a italských filmů - LA VENEXIANA nebo LA BANQUIERE. Morriconeho hudba je jedinečná díky několika elementům:

1) jednoduchý nápaditý motiv, opakující se stále dokola, v některých případech vedoucí až k chronické nákaze posluchače,

2) ústřední motiv bývá zpravidla podbarven patetickou houslovou polyfonii nebo sborem,

3) akční motivy mají perfektně vystavenou rytmickou konstrukci, která dominuje nad melodii nebo je alespoň na stejné úrovni, rozmanitá bicí linka - viz MARGINAL, COME MADDALENA,

4) orchestr je malý se zastoupením i méně používaných nástrojů symfonického tělesa - varhany, harmonika, elektrická kytara a občas zvuky, nad kterými můžeme kroutit hlavou - viz žabí kuňkání v MY NAME IS NOBODY,

5) Morricone dokáže stejně dobře pohladit jako potrápit naše sluchovody, a to když se pouští do uši trhajících, disharmonických pasáží - tady jen LA VENT LE CRI,

6) Ve svých experimentech testuje výdrž svých posluchačů, někdy zachází až příliš daleko a riskuje, že překvapený a znechucený posluchač k jeho výstřelkům zaujme toto stanovisko:“Tak to je naposled, co jsem si Tě, Morricone, koupil.“ Přesto má Morricone stále moře příznivců a to i ve chvíli, kdy se dostavují tvůrčí potíže a je nucen si vypůjčovat témata ze svých starších kompozic. A právě proto můžeme pohlížet na skladbu LA CALIFFA jako zdrojovou pro motiv rodiny v Neúplatných, skladba LA TRAGEDIA DI UN UOMO RIDICOLO zase místy připomíná hraní na harmoniku ve Franticovi a LA VENT LE CRI se stala jistě základem většiny Morriconeho dramatických pasáží velkých thrillerů, S nasazením života nevyjímaje. Jasný důkaz toho, že ať je skladatel jakkoliv geniální, při účasti na více než 400 filmových projektech nelze očekávat, že 401. kousek bude nějak originální. Posluchači, znalí Morriconeho díla se u jeho nejčerstvějších produktů zaručeně nevyhnou pocitu, že jeho „nový“ motiv už dávno slyšeli. To ovšem není problém této kompilace, protože v době vzniku byla většina zde přítomných skladeb originální, díky čemuž Morricone vzbudil obrovskou pozornost a zájem ve světě filmu a hudby. Přesto je zarážející, že ačkoliv Morricone dosáhne příštím rokem úctyhodných sedmdesáti let, sošku Oscara doposud nezískal a dva návrhy na čestný doktorát v poslední době bohužel neprošly.

Roman Dvořák